s Annou Havelkovou o kávě, ilustraci a ponožkách

Anna Havelková je výtvarnice tvořící v Praze. Studuje scénografii na DAMU – obor, který vyžaduje velkou míru všestrannosti a znalostí z oblasti divadla, literatury a filmu.

S její tvorbou jsme se poprvé setkali v roce 2019 na festivalu ilustrace LUSTR, kde byla jednou z vystavujících a kde také se svou instalací získala třetí cenu divácké soutěže.

Aničko, řekni nám něco o tvé instalaci na festivalu ilustrace LUSTR, kde jsme tě potkali.

Tématem ročníku byla svoboda – termín, který mi vždy asociuje hory, moře a rostlinstvo. Mám doma velkou spoustu papírů, jelikož je strašně ráda střádám a pak recykluji. Obalila jsem celou místnost do bílých papírových rostlin a mezi ně jsem dala moje kresby, výšivky a tapiserie. Chtěla jsem propojit scénografii s ilustrací a textilem. Baví mě totiž hledat průsečíky a souvislosti mezi různými věcmi.

Kde se vzala (nebo kdo v tobě probudil) vášeň pro ilustraci?

Je to takové klišé, ale kreslila jsem fakt od malička. Postupně jsem se přestala bát to sdílet s lidmi a nějak se to rozjelo. Baví mě tím dělat radost. Inspirovalo mě hodně lidí, jako například Eliška Podzimková nebo Tina Sosna a líbila se mi představa, že jsem jako ony. Mezi další moje oblíbence a oblíbenkyně patří například Petr Sís, Daisy Mrázková, Eva Volfová a z malířů a grafiků hlavně Jiří John a Václav Boštík.

Posloucháš při práci hudbu, podcasty, a nebo máš raději ticho?

Jak kdy, záleží podle nálady. Když mám rozjímavou náladu, tak mám radši ticho a přemýšlím si o svých věcech. Ale mám ráda hudbu, například The Velvet Underground. Teď si od nich obsesivně jedu Pale Blue Eye. Jsem schopná si pustit jednu písničku klidně dvacetkrát dokola a nacházet v ní všechny detaily.

Jakým způsobem připravenou kávu máš nejraději a jak chutná?

Miluji filtr a jelikož pracuji v kavárně, miluji kávu. Ráda si dám i espresso nebo cappuccino. Ale filtr z nějaké ovocnější kávy, jako je například Etiopie, stále vítězí.

Vzhledem k tomu, že máš blízko i k textilu, dozvěděla ses při navrhování designu ferdinandů i něco nového? Bylo něco, co tě překvapilo, zaskočilo nebo limitovalo?

Celý ten proces byl hrozně fascinující! Vzhledem k tomu, že moje kresby jsou dost detailní a jemné, jsem se bála, že to nebude vypadat na ponožce dobře. Tvořím velice intuitivně, ilustrace mi spíše spontánně vznikají pod rukama, takže bylo návrhů opravdu hodně. Nechtěla jsem jen technicky převést motiv na ponožky, důležitý pro mě byl pocit a autenticita. Doufám, že se to nakonec povedlo.

Jaký je to pocit, přenést svoji linku z papíru na ponožky?

Krásný. Mám z téhle spolupráce hroznou radost, protože to těm mým kresbám dodalo úplně jiný rozměr a nový smysl.

Máš oba designy stejně ráda, a nebo máš jeden trochu raději?

To se nedá říct! Jsou to vlastně takové dva celky. Na prvním jsou hory s noční loukou a na druhém je pak detail. Jako první vznikly ty, na kterých jsou hory, protože hory miluji a je to můj oblíbený motiv. K těm mám asi trochu blíž, ale líbí se mi oboje!

Annu můžete najít na instagramu jako @annajsem, kde se můžete kochat její něžnou a poetickou kresbou, která je charakteristická jemnou, zato však hustou linkou. Z kreseb vytváří obálky, samolepky, diáře, zápisníky, pohlednice, kalendáře, ale i brože. Kreslí můry, květiny, přírodu a její struktury, mandarinky nebo třeba ženy v bezprostředních a přirozených momentech – například u ranního rozespalého oblékání. Všechny tyhle krásné věci si můžete pořídit na jejím druhém profilu @annyveci a u nás si pak k tomu můžete vybrat ponožky s dvěma různými designy – kobaltově modré s bílým rostlinným motivem a nebo tmavě modro-bílé s jemnou rozechvělou linkou a výhledem na hory.

Ponožky od Anny